Dopisy církvi v Tesalonice: 4. Radost a vděčnost

Průvodce studiem Bible Církve adventistů sedmého dne - 3/2012

Základní verš
„Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.“ (1Te 1,2.3)

Hlavní myšlenka
Pavel našel v životě křesťanů z Tesaloniky mnoho pozitivních věcí, které svědčily o jejich opravdovosti a které apoštola naplňovaly radostí a vděčností Bohu. Mnohé z nich stojí za povšimnutí i dnes.

Po třech úvodních lekcích, které nám pomohly blíže porozumět prostředí, do kterého Pavel psal své dopisy, a pohnutkám, které k jejich sepsání vedly, se nyní dostáváme k tomu, abychom postupně prošli textem samotných dopisů.
Pavel v úvodu svého dopisu zdůrazňuje své horlivé modlitby za ty, kteří jsou podobně jako on součástí církve. Raduje se z toho, že jsou tesaloničtí křesťané stále věrni tomu, co přijali. Jejich životy jsou navzdory mnoha problémům jasným důkazem proměňující moci Ducha.
První kapitolu zakončuje poznámkou o tom, jak Tesaloničtí od něj přijali učení evangelia a s nadšením očekávali den, kdy Ježíš přijde znovu, aby je vysvobodil od „přicházejícího hněvu“. V této lekci se podíváme blíže na situaci nově obrácených v tomto sboru a na obtíže a výzvy, jimž museli na počátku své nové duchovní cesty čelit.